Proof of Stake (PoS) vznikl jako alternativa k bitcoinovému protokolu Proof of Work a místo výpočetního výkonu vychází z vlastnictví digitálních aktiv. Protokol PoS představili v roce 2012 v odborném článku vývojáři blockchainu Sunny King a Scott Nadal a jeho cílem bylo odstranit vysokou spotřebu energie, kterou vyžaduje těžba bitcoinu, a některé další problémy. První kryptoměnou, která protokol PoS použila, byl Peercoin.
Protokol Proof of Work používaný v síti Bitcoinu je systém, v němž mají největší slovo těžaři s největším podílem výpočetního výkonu, a proto také dosahují vyšších výnosů. Těžba bitcoinu vyžaduje vysokou spotřebu energie, zatímco protokol Proof of Stake nerozděluje moc v síti podle výkonu procesorů. V PoS může vytvoření dalšího bloku zajistit provozovatel, který zpracovává několik kombinací současně. Protokol Proof of Stake má několik typů.
V protokolu Proof of Stake musí uživatelé, kteří chtějí ověřovat transakce a získat podíl na výnosech, uzamknout kryptoměny určené k ověřování. Při tomto uzamčení v peněžence, kterému se říká „staking“ (podíl na výnosech), nelze částku vyčleněnou na tuto operaci z peněženky vybrat, dokud se neodemkne, a v síti je označena jako podíl daného uživatele.
V blockchainech využívajících protokol proof of stake si uživatelé dělí odměny za ověření bloku a poplatky za převody (poplatek těžaři), které platí ostatní uživatelé, a to v poměru ke svým podílům. Celý proces si můžeme přirovnat k vlastnictví akcií veřejně obchodované společnosti: stejně jako ten, kdo drží více akcií, dostane vyšší podíl na rozdělovaném zisku, získají uživatelé, kteří na „staking“ vyčlení více kryptoměn, vyšší podíl na výnosech.
Vlastnosti protokolu Proof of Stake
Nejvýraznější vlastností Proof of Stake je, že klade důraz na sílu kapitálu, ne na výpočetní výkon. Místo toho, abyste začínali spuštěním nějakého hardwaru, musíte tedy vlastnit aktivum, které lze stakovat. V protokolu PoS může uživatel držící více kryptoměn zvýšit i svou moc v síti. Ověřování se řídí určitými pravidly: uživatelé s větším množstvím aktiv v peněžence mají větší šanci stát se validátory. Právě odtud pochází pojem „staking“. Protokol PoS stojí na tom, že majitelé peněženek vydělávají potvrzováním transakcí. Uživatel s větším objemem aktiv získá větší podíl na výnosech. Je ovšem třeba dodat, že u všech typů PoS to nefunguje stejně.
Aby nejbohatší držitel nezískal v síti monopol, používá protokol Proof of Stake pro určování bloků několik variant. Nejběžnějšími způsoby výběru v PoS jsou náhodný výběr a výběr podle stáří kryptoměny.
Při náhodném výběru se ti, kdo transakce schvalují, vybírají mezi uzly nejslabšími z hlediska výpočetní hodnoty (hash), ale nejbohatšími z hlediska hodnoty podílu (share). Při výběru podle stáří kryptoměny se validátory stávají uživatelé, kteří dané aktivum drží nejdéle, a po ověření jsou odměněni.
Typy Proof of Stake
Protokol Proof of Stake, který zdůrazňuje vlastnictví aktiv ze strany uživatelů, se postupem času vyvinul a dnes se nabízí v několika variantách. Nejvýznamnějšími typy PoS jsou Delegated Proof of Stake (dPoS) a Leased Proof of Stake (LPoS).
Delegated Proof of Stake (DPoS)
V protokolu Proof of Stake založeném na vlastnictví kryptoměn získá uživatel právo ověřovat transakce a vytvářet bloky tím, že drží svá krypto aktiva v peněžence připojené k příslušnému blockchainu. dPoS oproti tomu přidává několik funkcí navíc a využívá sílu držitelů podílů k dosažení konsensu spravedlivým hlasováním.
Blockchainová síť Delegated Proof of Stake (dPoS) používá k dosažení konsensu systém společenské reputace. dPoS bývá označován za nejméně decentralizovaný protokol ze všech a jeho cílem je dát držitelům kryptoměn slovo při správě sítě.
Na rozdíl od systému Proof of Stake uživatelé svěřují krypto aktiva ze své peněženky jinému uživateli. Kryptoměna z peněženky neodchází, ale započítává se jako aktivum uživatele, jemuž byla delegována, a posiluje tak jeho hlas v síti. Ten, kdo od ostatních uživatelů získá právo delegace, dostává větší podíl na výnosech sítě a o tyto výnosy se s delegujícími dělí v poměru k jejich podílům.
Leased Proof of Stake (LPoS)
V protokolu Proof of Stake se uživatelé vybírají podle určitých kritérií a ověřují bloky. Jinými slovy, nemohou vydělávat na každém vytvořeném bloku. V protokolu Leased Proof of Stake (LPoS) však uživatelé mohou pronajmout určité procento celého uzlu. Systém funguje přesně jako PoS, ale navíc využívá pronájem, aby motivoval k účasti i uživatele s malým objemem aktiv. Nejznámější kryptoměnou používající protokol LPoS jsou Waves.
Uživatelé pronajímají kryptoměnu ze své peněženky jiným uživatelům, kteří v síti schvalují transakce. Při pronájmu pronajatá částka z peněženky uživatele neodchází, ale je zablokována pro výběry i pro nákupní a prodejní operace. Uživatel, který pronájem přijal, získává při své těžební činnosti větší podíl na výnosech a o svůj výdělek se dělí se svými podílníky v poměru k jejich podílům. Uživatel může pronájem kdykoli ukončit nebo pronajmout další kryptoměny.